NĚMECKÁ DOGA
Souhra svalů, elegance, velikost, harmonie, impozantní vzhled a především velmi přátelská povaha. To je německá doga, jak ji znají současní chovatelé a právě proto se i v dnešní době těší dogy velké pozornosti. Kdo si jednou pořídil německou dogu ví, o čem je řeč.
ZEMĚ PŮVODU : Německo
KRÁTKÝ PŘEHLED HISTORIE : za předchůdce dnešních německých dog jsou považováni staří býkohryzové stejně jako psi používaní ke štvaní zvěře a k lovu na divočáky. Svojí konstitucí tvoří střed mezi silným mastifem anglického typu a rychlým obratným chrtem. Označení doga nejprve patřilo velkým, silným psům, kteří zpočátku nemuseli patřit k žádnému určitému plemeni. Názvy jako ulmská doga, anglická doga, dánská doga, pes na štvaní, pes na divočáky a velká doga později označovaly podle barvy a velikosti různé typy těchto psů. V roce 1878 se v Berlíně rozhodl sedmičlenný výbor nadšených chovatelů a rozhodčích pod předsednictvím Dr. Bodinuse zahrnout všechny výše uvedené variety pod název "německá doga". Tím byl položen základní kámen samostatného německého plemene psů. V roce 1880 byl při příležitosti výstavy v Berlíně sestaven první standard dogy, který od roku 1888 spravuje "Deutscher Doggen - Club 1888 e.V", a který byl během let opakovaně upravován. Jeho dnešní forma odpovídá požadavkům F.C.I.
CELKOVÝ VZHLED: německá doga spojuje ve svém ušlechtilém zjevu velikost, sílu a harmonickou stavbu těla s hrdostí, sílou a elegancí. Díky substanci, spojené s ušlechtilostí, harmonií vzhledu, dokonalým proporcím jednotlivých linií a především díky mimořádně výrazné hlavě, působí doga na pozorovatele jako ušlechtilá socha. Doga je Apollem mezi psy.
DŮLEŽITÉ PROPORCE: stavba těla je téměř kvadratická; to platí obzvláště u psů. Délka trupu (vrchol hrudní kosti až vrchol sedací kosti) by neměla u psů přesahovat kohoutkovou výšku o více než 5 %, u fen by ji neměla přesahovat o více než 10 %.
CHOVÁNÍ / POVAHA: přátelská, milá a svému majiteli velmi příchylná, obzvláště k dětem; vůči cizím zdrženlivá. Žádoucí je sebevědomý, neohrožený, lehce ovladatelný, učenlivý společenský a rodinný pes s vysokým prahem vzrušivosti, bez projevů agresivního chování.
"Německá doga je vidět, ale není slyšet". Doga je klidná, vyrovnaná, nemá sklon ke zbytečnému poštěkávání. Vyznačuje se elegantním, lehce pérovaným pohybem. Vůči cizím lidem je nedůvěřivá. Pro členy rodiny je oddaným přítelem. Povaha Celkový vzhled Péče Pro dogy, které mají žít se svým novým pánem ve městě, je velmi důležitý způsob odchovu u chovatele. Pokud štěňata vyrůstají v prvních týdnech svého života v nejužším rodinném kruhu, mají pak vynikající vztah ke člověku. Čím déle žijí štěňata v kotci, tím větší práci s jejich socializací mají jejich noví majitelé.
Velcí dogovití psi existovali vždy. Všichni tito psi nejsou však přímými předky našich německých dog. Asyřané, Římané, Alexandr Veliký (ten přivezl do Řecka tibetskou dogu) a další národy včetně Peršanů chovali a používali dogovité psy jako psy válečné. Ve středověku se dogovití psi používali hlavně k lovu velké zvěře. Na území Německa se již v sedmém století chovali velcí těžcí psi, kterým se říkalo býkohryzové, štváči, medvědí psi, psi na divočáky a podobně. V Anglii existovalo již v 16. století několik plemen, která můžeme považovat za přímé předky německé dogy. Patří sem mastif a irský vlkodav. S koncem monarchie poklesl i význam lovu, žádanějšími se stali velcí hlídací a společenští psi.
Německé dogy jsou ideálními rodinnými psy. Neustále se snaží vyhovět svému pánovi. Do rodinné "smečky" se zařazují zcela harmonicky a na svého pána si vyvíjejí velmi intenzivní vazbu. Proto nejsou vhodné pro stálé držení v kotcích. Vůči dětem jsou velmi tolerantní a jsou pro ně dobrými společníky. Německé dogy jsou velmi citlivé, v tom se jim vyrovná jen málo plemen, velmi trpí i krátkým odloučením. Dovedou dokonale porozumět řeči těla svého pána. Pokládají se za jeho pravou ruku a jsou ochotny ho kdykoli bránit. Jsou sebevědomé, neohrožené, snadno ovladatelné, velmi učenlivé, bez agresivních projevů chování.
Německá doga se chová v pěti barevných rázech - černá, černobíle skvrnitá, žlutá, modrá ale také žíhaná. Jako obrana proti příliš úzké příbuzenské plemenitbě se v rámci ozdravných chovů jednotlivé barevné rázy občas míchají. Oči dogy jsou středně velké, hluboko zasazené. Přednost mají oči tmavé, u harlekýna se připouští světle modrá nebo jiná neobvyklá barva. Uši jsou malé, trojúhelníkovité, vysoko nasazené a vztyčené. Ocas je dlouhý, u konce silný, ke špičce se zužuje, sahá jen k patám. Doga má velmi hluboký hrudník, vtažené břicho, silný hřbet a svalnatá bedra. Kohoutková výška feny je minimálně 72 cm, psa minimálně 80 cm.
Protože už ve věku šesti měsíců prakticky nemůžeme dogu sami zvednout, měli bychom ji do tohoto věku seznámit s co největším počtem možných situací. Ze stejného důvodu nelze propagovat chov velkých psů ve vyšších patrech nájemních domů bez výtahu. Mladé dogy by neměly běhat po schodech a nemocná nebo zraněná zvířata po schodech chodit nemohou. Proto je rozumné chovat německou dogu ve městě v případě, je-li v blízkosti velký park použitelný jako výběh pro psy. Existují rozdíly mezi psi, kteří pocházejí z měst, a těmi, kteří jsou původem z venkova. Dogy, které žijí na uzavřeném pozemku, bývají často ostražitější, jejich kolegové z měst bývají naproti tomu lépe socializovaní.
Péče o dogu není nijak náročná. Její srst je krátká, hladká, měkká a lesklá. Více času je potřeba k tomu, abychom doze poskytli dostatek pohybu. Denně by měla doga ujít na procházce zhruba 5 kilometrů, což přispívá k její kondici a zdraví. Neměli bychom však zamlčet skutečnost, že náklady na držení a chov nejsou vzhledem k její velikosti nikterak nízké.
- časopis Svět psů 7/98
- kniha Váš pes, autor David Taylor
